Akce 2000 -

Lužnice – Nežárka 2.7.-8.7. 2011

Účastníci putování: Ilona Kosíková, Alois Kosík, Petr Hřebíček, Miroslav Němec,
Radim Touchyn, Aleš Worbis, Jaroslav Mokrý, Dominik Mokrý, Pavel Hloušek,
Pavel Horáček

Když si vzpomínám na splouvání těchto řek, vybaví se mi bohužel trochu nepříznivé počasí, které bylo doplněno i častým deštěm. Na počátku července jsme tak museli volit  teplejší oblečení. Paradoxem byla ta skutečnost, že i přesto všechno byl stav vody mnohdy na hranici splavnosti. 

Na proslulém tábořišti Majdaléna, které jsme si zvolili jako výchozí, nás po příjezdu přivítalo pravé vodácké prostředí.  Po postavení stanů tak  vedly naše kroky ihned k řece a za ostatními vodáky, kteří se většinou již nacházeli pod přístřeškem u stánku s občerstvením. Tak jsme se najednou všichni v tom deštivém dni, setkali na jedné lodi, kde se rozhostila nádherná atmosféra, kterou slovy popsat nedovedu. 

Druhý den se však počasí vůbec nelepšilo, déšť nebral konce, a tak naše lodě na vodu ještě neputovaly. Místo sezení ve stanu se však celá parta vydala na výlet do Třeboně. Na řadu tak přišly pláštěnky a deštníky. Prohlédli jsme si historické jádro, rybník Svět a poobědvali ve svérázné hospůdce u místního pivovaru. 

Pondělní ráno slibovalo přece jen jistou změnu a dokonce se ukázalo všemi očekávané sluníčko a to mělo hned spoustu práce s vysoušením některých našich věcí. Plavidla jsme převezli na vodáckou základnu v Suchdole nad Lužnicí, který se nachází cca 13 ř.km. proti proudu. Konečně se tedy vyplulo. Tento úsek řeky je dosti známý svými častými zákrutami, meandry a spoustou překážek. Většina je vytvořená ze spadlých stromů, které vás ale velmi dobře zdokonalí v manévrování s lodí. Na konci trasy však na vodáky čeká velké nebezpečí v podobě nechvalně známého jezu Pilař. Ten má na svém kontě více než třicet obětí. Těžko by v Česku hledal konkurenci, a tak jej naše flotila včas registrovala  a bezpečně obešla. Vám všem ostatním  doporučuji udělat vždy totéž!!! 

Následující den jsme opustili Majdalénu a vydali se dále po proudu. Na této trase se řeka dělí na Starou řeku a Novou řeku. Ta první napájí rybník Rožmberk a pak pokračuje dál k Veselí nad Lužnicí. Jen pro informaci uvádím, že zmíněný Rožmberk je náš největší rybník a jedovnický Olšovec by se do něj vlezl jedenáctkrát.

Nová řeka odbočuje vpravo a je dílem lidských rukou. Její vody se vlévají po cca 13,5 km do řeky Nežárky. Ta pak teče rovněž do Veselí nad Lužnicí a tam se setkává se Starou řekou. Dále pak má vodní tok opět jen název Lužnice až do soutoku s Vltavou. Poznali jsme, že v podstatě celé tohle obrovské a vodou protkané území je z převážné části vytvořeno člověkem. Jde o dílo obrovských rozměrů a je jasným důkazem toho, jak si lidé a příroda mohou rozumět. Abych tu neodbočil k výkladu o této nádherné přírodní lokalitě, doporučuji vám dokumentární film s prostým názvem „Třeboňsko“. 

Podle plánu se naše cesta ubírala Novou řekou a Nežárkou. V následujících  dnech jsme tak navštívili další tábořiště jako Jemčinu nebo Hamr. Ve Veselí nad Lužnicí se nám znovu představila Stará řeka a pak se po krátké zastávce a prohlídce města pokračovalo dále k Táboru. Počasí se však opět rozplakalo a tak naše týdenní putování ukončila poslední pomyslná kapka trpělivosti v podobě totální průtrže mračen. Ta nás zastihla  v brzkých ranních hodinách na tábořišti Karvánky. Akci jsme proto ukončili o den dříve v pátek 8.7.2011. 

Když jsem se po čase vyptával účastníků na jejich pocity a dojmy, převládal u nich překvapivě pozitivní názor, který by se dal vystihnout asi takto: „ Co na tom, že to nebylo na jedničku, počasí si nevybereš, nejsme z cukru a příště jedeme zase“. 

A o to přece jde. Tak AHOOJ na vodě!

Sázava 2012

Účastníci: Ilona Kosíková, Alois Kosík, Aleš Kosík s přítelkyní Kamilou Tihelkovou, Martin Němec, Miroslav Němec, Petr Hřebíček, Roman Kunc, Radim Touchyn, Pavel Hloušek, Dominik Mokrý, Jaroslav Mokrý, Aleš Worbis a Pavel Horáček. 

Akce se konala od 28. 7. – 4.8. 2012.
Počátek putování – tábořiště Stvořidla 135,2 ř.km
Konec – RS Vaníček  46 ř.km

Celkem – 89,2 ř.km
Stav vody – místy na hranici splavnosti

Celé naše letní dobrodružství se neslo v pravé vodácké atmosféře a přesto, že se nám pár kapek nevyknulo, neubralo to nic na dobré náladě a spoustě veselých okamžiků. 

Navštívili jsme hrad Český Šternberk, magický  Kácov s jeho hlavní dominantou, město Sázava a mnohá další významná místa Posázaví. Také bylo možno nerušeně se kochat nádhernou přírodou.

Na vodě můžete potkat skutečně široké spektrum lidí. O tom nás přesvědčil i zasloužilý umělec Jaromír Hanzlík, který s námi sdílel kousek trasy do Českého Šternberka a tam nás poctil na památku společnou vodáckou fotografií.

Celá akce byla ze strany zúčastněných hodnocena jako zdařilá.

Sjíždění zlatonosné Otavy 2013

Tábořiště:Dobršín, Velké Hydčice, Střelské Hoštice, Strakonice, Štěkeň,Na soutoku

Akce proběhla v termínu 27.7. – 2.8. 2013 ve velmi pohodové a poklidné letní atmosféře. Po květnových a červnových intenzivních deštích, které přinesly i ničivé povodně, byly nakonec řeky v polovině prázdnin  jen kousek nad hranicí splavnosti. Spolehlivou sjízdnost tak nabízely pouze Vltava a Berounka. Tato situace se zhoršila i díky velmi vysokým letním teplotám.

Výlety za poznáním okolí řeky proto musely být omezeny a raději jsme se drželi v chladnějším prostoru u jejích břehů. Přesto se nám podařilo navštívit pár zajímavých míst. (viz. foto).

Na Otavu se kotvrdovští vodáci podívali po dlouhých osmi letech. Jako výchozí tábořiště byl zvolen Dobršín, který leží jen pár ř.km pod Sušicí. S ohledem na skutečně velmi teplé dny jsme tentokrát uvítali kratší denní trasy a místo zdolávání kilometrů se věnovali koupání. Otava vzniká soutokem dvou šumavských řek, a to Vydry a Křemelné. Snad právě proto nás její chladná, ale velmi čistá voda tak příjemně osvěžovala.

Dny zvolna plynuly a předposlední den se naše lodě setkaly s vodami známé Blanice,  pravostranným přítokem Otavy.  Soutok těchto řek byl i místem, kde naše vodní putování skončilo.

Po utáboření jsme ještě vyrazili proti proudu Blanice do nedaleké Putimi. Tuto krásnou vesničku jistě spousta z vás zná díky  postavám  literárních děl našich předních autorů. Při procházce jejími uličkami tak můžete vzpomenout na Josefa Švejka či Jana Cimburu.

Při zpáteční cestě domů jsme neopomenuli navštívit město Písek. Jeho kamenný most je  nejstarší svého druhu v Čechách a na široké okolí je možno pohlédnout z nedaleké rozhledny.

Kraj, kterým Otava protéká, je trochu jedinečný, ale to můžeme prohlásit vlastně o každé naší řece a jejím okolí. Každá má svoje  specifika, krásy a tajemství a stojí za to je stále objevovat.

Tak zase někdy příště AHOOJ na vodě

Účastníci :
Petr Hřebíček
Miroslav Němec
Ilona Kosíková
Alois Kosík
Zuzana Bittnerová
Pavel Hloušek
Radim Touchyn
Aleš Pernica
Martin Němec
Pavel Horáček

Expedice Sázava 2014

Sobota 26.7. – Čtvrtek 31.7.

Účastníci: Ilona a Alois Kosíkovi, Miroslav Němec, Petr Hřebíček, Pavel Horáček

Ani v tomto roce se naše vodácká skupina neošidila o svoji hlavní akci roku. Je již zvykem, že se jedná o asi týdenní putování po vlnách některé naší známé řeky. Pro rok 2014 byla vybrána Sázava, a to  její střední tok. Výchozí bod splutí jsme stanovili ve Zruči nad Sázavou, přesněji na tábořišti s typickým názvem V rákosí.  Čirou náhodou se tu právě konal 8. ročník folk & country festivalu Zručská vrátka, a tak bylo o našem odpoledním a večerním programu rozhodnuto.
V neděli ráno jsme se vydali na prohlídku města a především zámku, který v minulých letech prošel rozsáhlou opravou. Musím přiznat, že na nás udělal velký dojem, a to především díky vkusně upravenému okolí, které umožňovalo řadu nádherných výhledů na údolí pod zámkem.  Nemůže být pochyb , že jde o naprostou dominantu Zruče.
Po návratu na tábořiště již následoval nástup do lodí a s pozdravem AHOOJ  se vyrazilo do Kácova.  Tento úsek není asi třeba nijak představovat, neboť je poměrně známý a hojně navštěvovaný nejen vodáky. Snad jen uvedu, že stav vody byl opět jako v nedávných letech na hranici splavnosti, a tak se některé propusti na jezech nedaly proplout, a když už ano, tak pouze v jedné osobě. Tento stav se v dalších dnech mírně zlepšil díky lokálním bouřkám, ale ne však na dlouho.
Po klidné noci na tábořišti v Kácově jsme navštívili místní muzeum motocyklů a kávy.
Dalším denním cílem se jako vhodné ukázalo město Český Šternberk se stejnojmenným hradem. Tentokrát se nemusely stavět stany ani přístřešky, protože majitel místního tábořiště nabízí zase něco nového. Toto překvapení tkví v možnosti přespání v odstaveném nocležním vagonu, který se nachází přímo na tábořišti. Nejedná se o žádný přehnaný luxus, ale ten vodák ani nepotřebuje a nevyhledává. Šlo o legraci, a tak proč to jednou nezkusit. V podvečer se zamračila obloha a stěny našeho obydlí všechny nocležníky před deštěm dobře ochránily.  
Noční déšť krásně osvěžil ranní povětří, a tak se výstup k hradu stal příjemnou rozcvičkou. Mimo nespornou jedinečnost  a zajímavost této kulturní památky spojenou s nádhernými výhledy, nás potěšila i krátká ukázka ornitologa na nádvoří hradu. Po návratu a pozdější snídani či spíše svačině, jsme opět vyrazili na vodu.
Propluli jsme městem Rataje nad Sázavou a zakotvili ve vesnici Ledečko nad Sázavou. Zde není žádný podobný kulturní skvost jako třeba ve zmíněné Zruči , ale i přesto stojí za prohlídku a  procházku.
Další denní úsek nás zavedl do města Sázava. Zde se nám opět osvědčilo tábořiště U hrocha. Nachází se však na konci města, a proto na prohlídku centra musíte cca 2 km pěšky. Jako největší kulturní zajímavost, kterou je zde možno zhlédnout, bych uvedl  Sázavský klášter. Nám se však nepodařilo stihnout poslední prohlídku která začínala  17:15 h, a tak si ji necháme na příště.
Naše putování po Sázavě však dospělo do konce o něco dříve. Z pracovních důvodů jednoho našeho skalního a věrného  člena jsme akci ukončili ve čtvrtek 31.7.2014. Tento den se však počasí velmi výrazně zhoršilo, a z toho důvodu nás dřívější návrat domů ani moc nemrzel.
Na závěr bych rád uvedl, že v roce 2015 připravujeme výpravu na řeku, které staří trempové přezdívají Stará řeka. Psal o ní poutavě i Ota Pavel, a tak jistě uhádnete její název. Jednou z mnoha zajímavostí je i to, že nemá pramen, ale vzniká soutokem čtyř řek v Plzni.  Na jejím zrození se tak podílí Úhlava, Úslava, Radbuza a Mže. Nad její hladinou se tyčí hrady Křivoklát a Karlštejn.
Po dohodě tak s námi můžete navštívit nádherný kraj Zlatých úhořů – Berounku.

Berounka 2015

Poslední splutí 2007
Termín: 25.7. – 1.8. 2015

Účastníci:
Ilona a Alois Kosíkovi, Zuzana a Pavel Hlouškovi, Miroslav Němec, Petr Hřebíček, Aleš Pernica, Radim Touchyn, Jaroslav Mokrý, Dominik Mokrý, Pavel Horáček

Stav vody mírně nad hranicí splavnosti, počasí teplé proměnlivé.

Trasa
Počátek – Chrást u Plzně 124,8 ř/km
Ukončení – Zbečno 53,4 ř/km                 Celkem spluto 71,4 ř/km

Navštívené turistické zajímavosti během plavby:
hrad Krašov, Skryje, Zvíkovec, hrad Křivoklát
Kresby Marko Čermáka (hlavní motivy okolní příroda a život kolem řeky)
Úsek Oty Pavla a navštívená místa
-    Muzeum Oty Pavla v Luhu pod Bránovem – přeprava přívozem (manželé Kosíkovi)
-    Muzeum Jaroslava Fraňka ( rozvědčíka) v Nezabudicích
-    Hospůdka U Rozvědčíka – výstava fotografií a vojenské výstroje

Vltava 2016

Termín:   23. 7. – 30. 7. 2016
Úsek :  Vyšší Brod  318.7 ř.km. –  Boršov 249.6 ř.km.    Celkem spluto 69.1 ř.km

Účast:  14 osob, z toho 4 nezletilé
Mirek Němec, Petr Hřebíček, Radim Touchyn, Aleš Pernica, Zuzana a PavelHlouškovi, Jaroslav Mokrý, Dominik Mokrý, Jan  Zouhar, Aleš Zouhar, RadimWorbis, Aleš Worbis, Martin Horáček, Pavel Horáček
Tábořiště: Rožmberk 2×, Branná, Český Krumlov 2×, Zlatá Koruna, Boršov

Program -zajímavosti:
Okolí řeky, hrad Rožmberk, den v Českém Krumlově -  vrchol Kleť, Zlatá koruna klášter (divadelní představení pro děti – Čertovská babka)

Počasí – Vodní stav
-    na Vltavu se (dle mého názoru) pomalu vrací opět pravá vodácká atmosféra
-    spokojenost nejmladších účastníků – vodácký křest
-    počasí teplé, proměnlivé, časté bouřky
-    nálada ve skupině skvělá – nezapomenutelná

Poděkování patří obci Kotvrdovice za zakoupení 5ks záchranných vest pro děti.

Sázava 2017

Termín:  22.7. – 27.7.

Účastníci:Miroslav Němec, Aleš Permic, Radim Touchy, Markéta , Radim a Aleš
Worbisovi, Pavel, Jan a Aleš Zouharovi, Martin a Pavel Horáčkovi,

Úsek řeky: Sluneční zátoka 131,8 řkm  -  Rataje nad Sázavou 69,5 řkm

Celkem :   62,3 řkmPočasí:   Deštivé

Stav vody v řece – normální sjízdnost
Kulturní zajímavosti a volnočasové aktivity: Sluneční zátoka (památník Jaroslava Foglara), hrad Český Šternberk (prohlídka), procházky okolím řeky, rybaření, grilování, putování posázavskou dráhou atd.

Závěr:
Zdolávání jednotlivých úseků bylo podniknuto za každého počasí. Prověřili jsme tak odolnost především našich mladších členů. Ti nám dokázali, že jejich fyzická i duševní zdatnost je na velmi dobré úrovni a žádné potíže je neodradily od těšení na další vodácké výpravy.  Tak tedy příště kluci – AHOOJ!

OLOMOUC POSLEDNÍ PUCHÝŘ 2019

Velké Opatovice 23.11.2019

Jako každý rok jsme podpořili oddíl ve Velkých Opatovicích na akci:Zamykání turistických cest v okolí Velkých Opatovic.Počasí vyšlo pěkné.Pořadatelé jako vždy připravili hojné občerstvení na startu,trase a v cíli,tam také hrála živá hudba k poslechu a kdo měl ještě síly,tak si mohl i zatančit.Potkali jsme spoustu známých v cíli a utužili podporu oddílů.